Věčné jaro, Auguste Rodin

Věčné jaro, Auguste Rodin

Věčný pramen, známý také jako Zefír a Země nebo Láska a Psyché, je pravděpodobně jedním z nejsymboličtějších zobrazení vášnivé lásky. Tento bronz, odvozený od Torza Adély, s tmavě hnědou a zelenou patinou, byl původně zamýšlen jako skupina pro Porte de l'Enfer, ale nikdy nebyl zařazen, stejně jako Polibek. Dílo však bylo vystaveno na Salonu 1898.

Tato socha vášnivého objetí nahého páru má silný emocionální a možná i autobiografický rozměr. Rodin byl sice ženatý s Rose Beuret Mignonovou, ale s Camille Claudelovou se seznámil v roce 1882, kdy mu její učitel sochařství Alfred Boucher svěřil své žáky. Do mladé ženy se rychle zamiloval. V tomto díle se tedy odráží pocity nejpozoruhodnějšího sochaře konce 19. století.

Rodinův ladný pohyb připomíná sochařství osmnáctého století, ale erotičnost jeho kompozice ho odlišuje od jeho předchůdců. Zatímco Canova své postavy raději zobrazoval poněkud odtažitě, Rodin je prolínal.
Socha znázorňuje erotickou lásku, která je zdesetinásobena smyslností zakřiveného těla, roztaženého směrem ke rtům mužské postavy. Muž se svou stoupající křivkou dominuje kompozici stejně jako ženská postava. Oba milenci se vášnivě objímají.

L'Eternel Printemps měl velký úspěch a byl několikrát přeložen do bronzu a mramoru. Rodin v průběhu let vytvořil také několik variant. Tato verze je nejběžnějším modelem a používá ji slévárna Barbedienne, která získala práva na vydání bronzové verze v roce 1898. Tento model se vyráběl ve čtyřech velikostech po dobu více než dvaceti let mezi lety 1898 a 1918.