Co je to art deco?

Ve Francii jsou první známky této touhy po změně patrné od roku 1900. Analýza díla Henriho Belleryho-Desfontainese nám umožňuje změřit přechod mezi secesí a art deco v letech 1902-1904: tento velkorysý umělec nebyl v té době jediným, kdo operoval s přechodem mezi styly, kdo snižoval hranice mezi "dekorativním", řemeslným a uměleckým: Jean-Frédéric Wielhorski postupoval stejným způsobem, když navrhoval budovu Duthoo v Tours (1907-1910).

V roce 1907 vydal Eugène Grasset knihu Méthode de composition ornementale (Metoda ornamentální kompozice), která přisoudila přednost geometrickým formám a jejich variacím. Tato vize kontrastuje s rozvolněnou volností stylu Hectora Guimarda, který byl v Paříži tak populární o několik let dříve. V následujícím roce navrhl Paul Iribe módní album pro Paula Poireta, jehož estetika zasáhla pařížské prostředí svou neotřelostí.

Na třetí významnou událost, Podzimní salon 1910, byli pozváni mnichovští umělci, kteří již několik let zastávali přísné a neokázalé formy. Kolem roku 1910 se k přísnějšímu a střídmějšímu stylu přiklonili také francouzští dekoratéři André Mare, Louis Süe a Paul Auscher. V sochařství vytvořil François Pompon svého slavného medvěda.

V architektuře se v letech 1910-1913 začalo pracovat na Théâtre des Champs-Élysées, což byl další projev radikální estetické změny, která v té době v Paříži probíhala. Projektování a stavební práce byly původně svěřeny Henrymu Van de Veldemu, ale brzy se jich ujal Auguste Perret. Přísná kompozice fasády a omezený prostor věnovaný výzdobě byly výraznými rysy slavnostního otevření v roce 1913. Od počátku století Henri Sauvage obnovuje formální architektonické odkazy a své technické reference stupňovitými stavbami.

Konečně Paříž 10. let 20. století objevila ruské balety Sergeje Ďagileva, spojující tanec, hudbu a malbu, inspirované Tisícem a jednou nocí. Byly pozvánkou k luxusu a exotice; kostýmy vytvořil Léon Bakst a mnoho dalších. Odtud pramení móda vějířů, peří, vodotrysků a zářivých barev. Ve výzdobě a nábytku se používaly neobvyklé barvy: budoáry s oranžovými stěnami a salonky pokryté černou barvou.