Pablo Ruiz Picasso se narodil ve městě 1881 ve španělské Malaze. Od útlého věku se učil kreslit a malovat a brzy prokázal technické mistrovství, které bylo výsledkem akademického vzdělání, jehož se mu dostalo v Barceloně a poté v Madridu. Zásadním krokem bylo jeho přestěhování do Paříže na počátku 20. století. Tam objevil intenzitu moderního uměleckého prostředí, formální výzkum avantgardy a kulturní scénu v plné proměně. 

V letech před rokem 1910 prošel Picasso obdobím, které je tradičně označováno jako tzv modré období, pak růžové období, jednalo se o odlišné fáze, v nichž na sebe barvy, témata a atmosféry vzájemně reagovaly. Tato léta svědčí o již osobní orientaci v zobrazování mezi melancholickou citlivostí, pozorováním reality a počátečním formálním experimentováním. 

Z 1907, v polovině 19. století začal Picasso radikálně zpochybňovat klasické modely figurace. Výzkumy rozkladu objemů, prolínání ploch a nové pojetí prostoru vedly ke vzniku tzv kubismus, jedná se o zásadní hnutí, které rozvíjí společně s dalšími umělci. Tento přístup se vymyká tradiční perspektivě a navrhuje nový plastický jazyk, v němž je objekt zobrazen současně z několika pohledů. 

Picassova tvorba se pak vyznačovala střídáním období, někdy v dialogu, jindy v opozici, ale vždy spojená s touhou objevovat nové cesty. Zabýval se sochařstvím, keramikou, rytím a konstrukcí objektů a prokázal schopnost znovuobjevovat techniky i formy. Po celou svou kariéru věnoval stálou pozornost kresbě, kterou považuje za každodenní cvičení a základ své tvorby. 

Jeho kariéra ve dvacátém století se protínala s historickými událostmi, na které reagoval svými obrazy. Poté, co se trvale usadil ve Francii, pokračoval v intenzivní a nepřetržité umělecké činnosti, kterou přerušoval obdobími práce v pařížských ateliérech nebo na jihu Francie. Vytváří také monumentální soubory, portréty, variace na staré mistry a cykly, v nichž volně reinterpretuje díla z minulosti. Rozmanitost jeho postupů vytváří výjimečné dílo, a to jak z hlediska rozsahu, tak i základní soudržnosti. 

Picassova pozdní tvorba vykazuje stálou energii, zálibu v transformovaném opakování a experimentování s materiály. Až do své smrti v roce 1973, byl plodným malířem, sochařem a grafikem. Jeho dílo patří k nejucelenějším a nejvlivnějším dílům moderního umění. Picasso zůstává dodnes významným vzorem, jehož inovace zásadně změnily způsob, jakým ve dvacátém století přemýšlíme o obrazech, objemu a umělecké tvorbě.