Míšeňský porcelán se zrodil v 1710 v saském kurfiřtství, na hraděAlbrechtsburg, první dílny byly zřízeny v Míšni. Toto datum znamenalo zásadní průlom v evropském umění ohně, neboť Míšeň se stala první továrnou, která zvládla výrobu ohně tvrdý porcelán pomocí procesu, který byl dříve známý pouze v Číně a Japonsku. Zlepšení pasty, její bělost a odolnost okamžitě stanovily manufakturu jako měřítko. 

První výtvory jsou součástí rejstříku barokní, pak rokoko, ty se vyznačovaly dynamickými tvary, jemnými reliéfy a rostlinnými dekoracemi. V dílnách vznikala široká škála stolního nádobí, váz, misek, konvic a sochařských děl, v nichž hrála hlavní roli malba. Motivy jako např evropské květiny, na ptáci, na orientální dekor nebo krajiny se v 18. století stala symbolem Míšně. 

Jedním z nejznámějších znaků této výroby je výroba porcelánové figurky, často jsou inspirovány galantními scénami, postavami z komedie dell'arte, zvířaty nebo společenskými typy. Tato díla, modelovaná s velkou přesností, prozrazují sochařskou odbornost, která Míšeň odlišuje od ostatních továren. 

V 19. století společnost přizpůsobila svůj repertoár novým trendům a začlenila do něj neoklasicistní, historizující a naturalistické prvky. Při obnově některých forem si zachovala své historické modely, které měly i nadále trvalý úspěch. Míšeňský porcelán si také udržoval vysoký standard dekorativní malby, kterou prováděli specializovaní umělci v jejích vlastních dílnách. 

V současném období Míšeň pokračuje ve výrobě porcelánu, kombinuje své tradiční vzory s modernějšími výtvory a zachovává si kvalitu pasty a mistrovství výpalu, které ji proslavily. Zůstává jedním z velkých jmen evropského porcelánu a zásadním svědkem dějin vkusu od 18. století.