Marc Baumann zahájil své umělecké vzdělání naÉcole Nationale Supérieure des Arts Décoratifs (Národní vyšší škola dekorativních umění) v letech 1940 až 1947 pracoval v Raymond Legueult, díky tomu získal solidní akademické zázemí v oblasti výtvarného umění. V roce 1945 mu byla udělena cena Čestná cena z dílny François-Desnoyer, toto rozlišení ho povzbudilo v jeho úsilí o tvorbu. V padesátých letech navrhoval gobelínové kresby pro výrobu v Aubussonu a pro výrobu Gobelínové práce jako např Spring (1950) nebo Báseň k moři (1951) svědčí o jeho podílu na oživení umělecké tapiserie. 

Postupně se jeho práce vyvíjela: směrem k 1980, marc Baumann přechází k abstrakci. Tato změna znamenala stylistickou obnovu a zkoumání forem, barev a kompozic oproštěných od tradičních figur. Osvojil si různé techniky, včetně olejomalby na plátně a litografie, kreslení tohoto což jí umožňuje zdokonalovat osobní plastický jazyk a experimentovat s materiály, gesty a prostorem. 

Jeho díla jsou pravidelně vystavována: v pařížských galeriích v 70. a 80. letech, poté na mnoha salonech, jako je Salon d'Automne, Salon des Réalités Nouvelles a Salon des Peintres du Mantois. Jeho kariéru poznamenalo několik samostatných výstav, které potvrdily uznání jeho díla. Jeho díla stále přitahují pozornost na aukcích a retrospektivách (zejména v letech 1999, 2001 a počátkem roku 2016), což potvrzuje jeho trvalé místo ve francouzské umělecké krajině. 

Tvorba Marca Baumanna se vyznačuje rozmanitostí médií a neustálým hledáním rovnováhy mezi plastickou přísností a formální svobodou. Jeho tapiserie, obrazy a litografie svědčí o mistrovství techniky a touze zkoumat vztah mezi texturou, barvou a abstrakcí. Některá jeho díla jsou ve veřejných sbírkách, zejména ve sbírce sv Národní nábytek a Centre national des arts plastiques, je to známka institucionálního uznání jeho práce. 

Marc Baumann je umělec s dlouhodobým záměrem, kterému se podařilo skloubit tradice prostřednictvím akademické vzdělání a práce tapiserie a modernitu, integraci abstrakce a diverzifikaci uměleckých postupů. Jeho četná a ucelená díla přispívají k paměti francouzského abstraktního umění druhé poloviny 20. století a svědčí o přetrvávání uměleckého přístupu založeného na formálních požadavcích, experimentování a kontinuitě.