Raoul Dufy se narodil v 1877 v Le Havru. Studoval ve svém rodném městě a poté se přestěhoval do Paříže na École Nationale des Beaux-Arts, kde objevil umělecké bádání konce 19. století. Jeho setkání s fauvismus na počátku dvacátého století byl důležitým mezníkem. Osvojil si volné a oslnivé používání barev, které se vyznačuje odvážnými tahy a jasnou světelností, a zároveň si zachoval expresivní a pružnou kresbu.
Od 10. let 19. století si Dufy vytvořil osobitý styl, který se postupně odklonil od fauvismu. Upřednostňoval kaligrafická linka, jeho kresby jsou rychlé, téměř hudební, a kombinuje je s lehkou, plochou barvou. Tento zvláštní vztah mezi kresbou a barvou se stal jedním ze znaků jeho tvorby. S citem zobrazoval přístavy, regaty, přímořské scény, dílny, květiny a zahrady, v nichž hlavní roli hrály pohyb a světlo.
Zájem o dekorativní umění byl podstatnou součástí jeho kariéry. Dufy vytvořil tkaniny, a keramika, a dekorativní panely, a rytiny a ilustrace, spolupracoval s francouzskými domy a přispěl k rozvoji moderního dekorativního umění. Jeho květinové motivy, arabesky a barevné harmonie odrážejí hluboké pochopení vizuálního rytmu a dekorativních efektů.
Ve dvacátých a třicátých letech Dufy dále prosazoval svůj styl v kompozicích, v nichž se perspektiva stala volnější a linie dominantním prvkem. Jeho hudební scény, orchestry a nástroje svědčí o jeho zálibě v námětech spojených se zvukem a pohybem. Vytvářel také rozsáhlé veřejné scenérie, včetně monumentálních panelů pro mezinárodní výstavy, které prozrazují jeho schopnost přenést svůj grafický jazyk do velkých formátů.
Barva je v jeho díle méně popisná než sugestivní. Vytváří atmosféru, navozuje klima a organizuje obrazový prostor. Dufyho zajímalo zejména to, jak modrá, zelená nebo růžová barva dokáže vyjádřit vzduch, světlo nebo vibrace krajiny. Jeho kompozice jsou nápadné svou kontrolovanou spontánností, svěžestí palety a zdánlivou lehkostí pečlivě promyšlených linií.
Raoul Dufy pokračoval v práci až do své smrti 1953. Zanechal nesmírně rozmanité dílo, v němž se prolíná malba, kresba, rytina a dekorativní umění. Jeho dílo zaujímá významné místo v dějinách francouzského umění dvacátého století a je ukázkou přístupu, v němž potěšení oka, jasnost kompozice a vnitřní hudba linie určují jedinečnou a trvalou estetiku.
